Když posloucháme sportovní zprávy, často slyšíme, jak vysoké platy mají například fotbalisté či hokejisté v nejvyšší lize či další profesionální sportovci závodící na nejvyšší úrovni. Mnoho z nás si představuje, že je to poměrně snadné živobytí. Koneckonců, děláte to, co vás baví, a navíc za to berete skutečně velké peníze.
Co mnoho lidí už nevidí, jsou tvrdé tréninky, které tito atleti absolvují, aby se udrželi ve špičkové kondici a aby si zachovali své dovednosti. A věřte, že ty by většina z nás, kteří máme sedavé zaměstnání, jen tak lehce nezvládla. Nesmíme také zapomínat, že tyto peníze berou pouze pokud se udrží na vrcholu, což znamená, že jsou prakticky neustále pod velkým tlakem.
To ale není ten největší problém. Faktem je, že většina z těchto lidí končí s hraním v nejvyšších soutěžích něco málo po třicítce. V tomto věku už jejich tělo jeví známky opotřebení a již zkrátka nemají na to, aby si dokázali zachovat svou původní výkonnost.
Ovšem jen málokdo si uvědomuje, že pro ně to zároveň znamená také ztrátu příjmu. Sportování bylo v podstatě jejich zaměstnáním na plný úvazek, a to dobře vydělávajícím zaměstnáním. Nyní, když o něj přijdou, nemají najednou žádný příjem. Navíc vzhledem k tomu, že se tomuto naplno věnovalo od svých teenagerovských let, nemají obvykle praxi v žádném oboru, což jim komplikuje sehnání jiného zaměstnání.
Jistě, mnozí z nich se vrhnou na trenérskou dráhu, avšak to rozhodně není pro každého z nich. Najednou se tedy prakticky ze dne na den ocitli bez příjmu, a to poté, co prakticky deset let pobírali téměř královský plat. A to není nic příjemného.
Navíc většina z nich byla příliš mladá, než aby dokázala myslet na budoucnost a šetřila si. Proto se mnohdy ocitají dokonce i na pokraji chudoby a téměř bez možnosti najít si klasickou práci. Člověk tak potom přemýšlí, zda na tom není běžný člověk, který má stabilní, byť podstatně hůře placené zaměstnání, ve skutečnosti mnohem lépe.